wz

K 750, 1965, černá

Každý, kdo se alespoň trochu zabývá starými motorkami, má jistě určité povědomí o "okopírovaných bavorácích", na kterých generál Žukov dobyl Berlín. Vzhledem k různým pověstem a typickému pořádku v dějinách SSSR se ani nebudu pokoušet popsat, jak to bylo s historií sovětských a dnes ruských boxerů.

Časopis Motocykl, č. 8/1949 uvádí:
Kolem stroje BMW
(K) Motocykly BMW, ať již máme na mysli jednoválec anebo dvouválec SV či OHV, zasluhují pro svoji moderní koncepci uznání. Ocenila to i příslušná sovětská místa, která staví tento stroj v SSSR. Uvážíme-li, jak pečlivě jsou vybírány typy nových strojů v SSSR, než se dají do výroby, pak musíme uznat, že i zde bylo voleno dobře. Škoda, že naše řada dvoutaktních strojů nebyla rozhojněna alespoň o jeden motocykl typu BMW, třeba 2válec SV o 500 ccm, který by byl dobrým strojem jak pro sólo jízdu, tak i sidecar.


Já pořídil typ K 750 z Kyjevského závodu a rozhojnil jsem tak naši řadu dvoutaktních strojů. Má ještě spodový motor 750 ccm/26 k, konstrukčně podobný tomu od BMW. Oproti němu nebo oproti válečně eMce má ovšem kyvnou zadní vidlici.
O koupi sovětského ingotu jsem začal uvažovat hlavně proto, že jde dnes o nejlacinější motocykl se sidecarem na našem trhu (alespoň z pohledu kupní ceny předrenovačního vraku). Já toho svého pořídil od polského překupníka v jakési vesničce pár kilometrů od PL/UA hranic. Kupní cena, vyplacená ve směsi různých měn, odpovídala cca 18 300 Kč včetně dovozního cla a DPH. K tomu je však nutné ještě připočítat nemalé náklady na dopravu stroje do středu Evropy (tímto děkuji tátovi za odřízení soupravy).
Ukrajinský majitel ve snaze dosáhnout co nejlepšího efektu polil Káčko barvou, nicméně jinak jde o klasický nálezový stav - centimetrové vůle v uložení kol i řízení, kablíky vedoucí odnikud nikam, tu a tam chybějící šrouby, prasklé dráty atd. atd. Pohonná jednotka na tom patrně bude podobně.

Kulomet Děktarjev má na sajdě kdekdo. Co se takhle ozbrojit stylovou motorovou pilou? Tentokrát Sověti nekopírovali západní vzory, a podle toho to také dopadlo. Pilu s velmi nápaditým názvem Ural 2 Elektron produkovali v Závodě imeni Džerzinského v Permu patrně ještě v roce 2008; některé ruské a ukrajnské e-shopy ji mají dodnes v nabídce.
U nás nebývá tak často k vidění, proto pár technických dat: dvoutaktní motor o objemu 96 ccm a výkonu 3,68 kW, klasický karburátor s plovákem (na mém kusu z r. 1981 bohužel již nahrazen Jikovem), lištu délky 46 cm lze snadno přestavit o 90° pro kácení resp. odvětvování, objem nádrže na palivo 1,7 l, nádrže na olej 0,24 l, suchá hmotnost prý 11,7 kg. Agregát bylo možné alternativně použít např. k pohonu člunu, nebo ve spojení s generátorem z Volhy k výrobě elektřiny. Mimo profi modelu Ural byly nabízeny ještě slabší a těžší pily Družba a klasicky konstruované pily Tajga.



zpět na Motocykly
zpět na hlavní stránku